Svého času býval Morten Veland jednou z nejvýraznějších postav severského gothic metalu. Jako člen své původní kapely TRISTANIA i jedním z lidí, kteří tomuhle směru vdechli duši. Jeho alba s touto kapelou a první album jeho vlastní kapely SIRENIA byla ve své době tím nejlepším, co ze severských končin vítr přivál, v rámci žánru samozřejmě. Nicméně, jak již bylo řečeno v recenzích posledních dvou alb SIRENIE, Veland poněkud ustrnul ve své minulosti. „Nine Destinies And A Downfall“ v sobě potenciál ještě mělo, avšak jeho poslední album, „The 13th Floor“ ukázalo, že železnou koulí na noze mu je vlastní provedení. Veland se vrátil k refrénům postaveným na chorálovém a klávesovém patosu a tím značně upozadil těch několik málo zajímavých motivů a melodií, které se na albu vyskytovaly. A šlo spíše o nevyváženost v užití tohoto přístupu, než o kvalitu hudby samotné. Koncem loňského roku vyšlo najevo, že pod hlavičkou MORTEMIA (jak jen na to jméno přišel…) chystá další počin. Což samo o sobě je zvláštní, když SIRENIA je de facto jeho sólová dráha, ale budiž, třeba se v tomto projektu pokusi o něco nového.

„Misere Mortem“ je jeho natolik sólový projekt, že k tomu nikoho dalšího nepřipustil, včetně produkce a mixu. A už jen po letmém poslechu se zdá, že tu není něco v pořádku. To, co bylo kriticky zmíněno v předchozím odstavci, je na „Misere Mortem“ v krystalické podobě. Opět ty sbory, ty mohutné sbory, monotónní, pompézní a hlavně pořád ty samé sbory! K tomu celé album provází přehnaně výrazná studiová úprava a klávesové a další efekty hudbu odkopávají daleko za pomyslnou hranici kýče. Alespoň, že tentokrát nenajal žádnou krasotinku a vše sám poctivě odchraptěl. Oproti „The 13th Floor“ se také více soustředil na kytaru, a tak album provází vcelku slušné riffy a sóla. Co je ale platné, že sloky jsou poslouchatelné, když vždy následují sborové refrény. Kdyby v těch refrénech byla alespoň nějaká variabilita, ale ono je to stále to samé. Navíc jako by se k písním samotným ani nehodily, nebo byly komponovány zcela samostatně a až dodatečně přiřazeny, mnohdy poněkud křečovitě. Písně na „Misere Mortem“ mají pomalu modulární charakter. A to nemluvím o tom, že některé z těch modulů mají trochu recyklovaný charakter.

Co se týče vlastní vize gothic metalu, tak na „Misere Mortem“ Morten Veland dosáhl vrcholu, protože dál tímto směrem již jít asi ani nelze. Hudební směrování SIRENIE je na tomto albu dotaženo ad absurdum.